Nejúspěšnější šachová škola v ČR

Krajský přebor družstev - komentář kapitána

"Céčku" vedenému kapitánem Šimonem Štuknerem se v letošní sezóně nadmíru daří, v Krajském přeboru družstev mu patří dvě kola před koncem soutěže výborné druhé a tedy postupové místo.

 

V komentáři si můžete přečíst hodnocení kapitána.

 

Komentáře

Zdravím šachové přátele.

Tak jsem se po delší odmlce rozhodl něco zase napsat o našem „Céčku“. Nemá moc smysl se zabývat všemi zápasy do detailu, ale pohled na tabulku je fascinující a motivující. Držíme postupové pozice, a co je hlavní, už si to můžeme pokazit jen my sami.

Kdo by to býval řekl po třetím kole, kdy jsme měli na kontě jednu výhru, jednu remízu a také jednu prohru. Na zápase s TJ Ostrava, který skončil naším debaklem (1,5-6,5), jsem krátce diskutoval s hráči soupeře a ti mi vnukli tu myšlenku, že opravdu máme tým na postup. Říkali: „Podívej se na vaši soupisku, když se aspoň ,,trochu" sejdete, tak musíte postoupit.“ To mi vnuklo ten pocit, že na to opravdu máme, a že to zkusíme. On opravdu už nastal ten čas, kdy naši mladí dorostli do velké šachové síly a mají na to bojovat ve druhé lize.

Pamatuji si, jak jsem vstoupil do Rady BŠŠ a následně dělal kapitána ,,C" družstva a neustále jsme se pohybovali blízko postupu, avšak to není to hlavní. Troufám si říci, že my v Céčku jsme parta lidí, která šachy hraje, protože je to baví, pořád se smějeme třeba i jeden druhému a vůbec nezáleží, v jaké sestavě jedeme. Už se za ty čtyři roky známe jako svoje boty a konečně mám pocit, že jsme skutečně jeden tým. Vždyť za ty čtyři roky se sestava vlastně vůbec nezměnila, akorát nám ti mladí pořádně výkonnostně porostli (mladí, protože v tomto družstvu jsem já ve 27 jeden z těch starších).

Každý ví, když nastoupí Míša Vaníček na osmé desce, že to bude prostě něco, co je mimo šachové chápání nás všech, a co nám přinese mnoho vrásek během zápasu. Dříve jsem si dělal starosti o výsledek, ale teď už kolem chodím spíš se tak podívat na partii, jako když jdete do ZOO - to jsou totiž šachy, které běžně neuvidíte. Moc jsem si to oblíbil, jelikož na každém zápase slýchávám: ,,Co to tam zase stojí?"; ,,To není normální atd.“

Proč jsem se především rozhodl napsat tento článek: jsem hrozně rád, že jsem kapitánem tohoto družstva a především, že jsme vytvořili tuto partu, tu, která mi dříve u nás chyběla. Taky bych se chtěl omluvit, že na někoho tlačím a řeknu, co bych neměl. Je to někdy těžké být kapitánem.

Ale teď jako kapitán říkám: „Pojďme zburcovat poslední zbytky sil a dotáhněme to!“ A vy ostatní nám prosím držte palce. Děkujeme.

Šimon Štukner