Tadeáš Kriebel má výbornou sezónu - rozhovor s rodiči

 Když se podaří, co podařit má,  podaří se také poupata!

 

   

 

V kolika letech se Tadeáš naučil hrát šachy a kdo ho to naučil?

Tadeáš se naučil tahat figurkami v sedmi letech. Naučil jej hrát strýc Petr jehož národní Elo činí cca  700 bodů J.

 

Museli jste někdy Tadeáše u šachu „přidržet“, protože se mu nechtělo trénovat či chtěl dělat jinou činnost?

Tadeáš začal hrát šachy „vážně“ okolo jedenácti let. Do té doby sice sem tam hrával dětské rapidy, ale než sám projevil o šachy vážnější zájem do ničeho jsme ho netlačili.  Mělo to výhodu, že se stačil vybrečet, protože po šesté prohře za sebou spustil a chtěl mermomocí domů. Tehdy jsme byli jako rodičové tvrdí. Rozhodl ses pro turnaj, tak zůstaneš do konce! Tréninky do doby „vážna“ nebyly nějaké převratné, jednou týdně v šachovém klubu a doma se na úkoly ani nepodíval.  Bavilo jej strašně skládat vlastní sestavy z lega. Na tom vyrostl. Nyní postupně spíše sám odsouvá jiné zájmy a čím dál více se věnuje šachu.

 

Jsou šachy finančně náročným sportem?

Každá sranda něco stojí. Je třeba počítat s investicí do rozjezdu řádově v desítkách až stovkách tisíc korun.  V každém případě jde o investici do vzdělání, což pokládáme jako rodičové za prioritní. Nejsou to peníze vyhozené oknem.

Z našich zkušeností můžeme říci, že zatím finančně nejnáročnější Tadeášovo šachové období bylo v době, kdy jeho Elo (ego? J) stoupalo zhruba z 2050 až na 2300.  Těch 70 EUR za titul FM stálo za to zaplatit. Nyní už mívá mnohem levnější startovné a mnohdy i ubytování. Tadeáš se stává váženým účastníkem turnajů (aspoň tak soudíme, když musí v rodné obci povinně zahrát hospodský šachový Casino Cup - jen pro místní občany J)

Také už jezdí na turnaje sám bez rodičovského dozoru. Má slevovou kartu na vlak a náklady jsou tedy podstatně nižší.  Na druhou stranu, o co jsou nižší náklady na turnaje, o to jsou vyšší pak náklady rodičů na oslavy  jeho vítězství J.

Je to koníček, který něco stojí. Ze zkušeností z našeho domovského šachového klubu víme, že pro mnohé děti je účast na turnajích  z finančních důvodů  mnohdy téměř nedostupná.

 

Jak prožíváte jeho úspěchy a neúspěchy?

Úspěchy jsou euforické. Než nastanou, máma si během sledování on-line nerváků cucá prsty a ucucává červené. Ani otec někdy nedokáže správně vyhodnotit posici a vidí to pak oba černě.  A tak to jdeme rozchodit nějakou jinou činností než koukáním na dyspley. Na počest vítězství většinou padne za vlast  lahvinka červeného, kterou vypijeme s babičkami Tadeáše.  

A neúspěchy? Ty vlastně doposud nikdy žádné nebyly, protože nejprve musíte prohrávat, abyste následně mohli sklízet úrodu.

Z pohledu mámy to vypadá tak, že  když  Tadeáš vyhraje má obrovskou radost a je na něj hrdá a pyšná. Když prohraje, tak ji to mrzí, ale ne že by byla zklamaná, spíše trpí s Tadeášem, protože ví, že ho prohra „bolí“. Tátu vyvádí z míry hlavně situace, když začnou u Tadeáše pracovat „čertíci“ (termín pana Berezjuka). To začne obětovat, na co příjde.

Tadeáš je po prohrách vždy uzavřený a nevrlý (na nás rodiče, na ostatní je ťuťumuťu  J) a musíme pak počkat až to „rozdýchá“. 

 

Tadeáš poletí na Mistrovství světa do Brazílie – jaké umístění vás uspokojí? Samozřejmě, že Tadeáš vyráží do Caldas Novas v Brazílii s jediným cílem: být první J.  Předpokládáme, že minimálně první dvě kola tomu budeme ještě hluboce věřit.  Snad nezklame. Hlavně, že se dítě vrátí zdravé a spokojené!

No, tak do patnáctky, tajné to naše přání.

 

Nestává se často, že by rodiče talentovaných šachistů sami hráli na slušné úrovni, hráli jste někdy rodinné turnaje?

Děkujeme za lichotku.  My víme, že hrajeme dobře. A hráli jsme i o hodně lépe (už tušíte, odkud pramení Tadeášovo sebevědomí? J) . Máma si drží ženské ELO již po několik desetiletí na 1805 bodech a byla i pravidelnou účastníci dívčích republikových šachových přeborů. Táta kolísá na devatenácti stech bodech a  vyhrál maximálně okresní přebor žáků.  Spolu všichni tři jsme to nikdy nezkusili, protože rodinné turnaje jsou většinou jen pro dva nebo čtyři.   

 Když nad tím uvažujeme, tak v poslední době  nebylo ani kde si zahrát nějaký rodinný turnaj družstev, většinou jsou to jen dvojice. V případě nutnosti máme v záloze tajnou zbraň, ještě jednoho Tadeášova strýce (tentokráte ELO 2306), který by nabídku zahrát si určitě přijal a pak sestry Němcovy a Olšarovy, třeste se!  Na rodinných dovolených jsme ale  často přibírali do party toho čtvrtého a do ranních hodin mastili holanďanky.

 

Mluvíte mu do výběrů zahájení?

Dnes nemluvíme již do ničeho. Natož abychom mohli něco říci do synova šachového repertoáru. Začíná to otázkou nás rodičů, co budeš dnes hrát? Oči v sloup, jako že tomu rozumíme jako koza petrželi.

Anebo, když je předváděčka – to když se chlubí svou vyhranou partií, a my se ptáme, co že to bylo za zahájení, tak se ozývá jenom zamlaskání a zase oči v sloup J.

 

Dostane šachově co proto, když si přehráváte jeho prohrané partie?

Nedostane, protože se s nimi Tadeáš nepochlubí. Za to, když vyhraje, musíme  si to pěkně odsedět, i když často nechápeme, co se na šachovnici vůbec děje a proč obětuje jednu figurku za druhou.

 

Kolika trenérům prošel Tadeáš rukama?

Dvorním trenérem Tadeáše je již čtvrtým rokem GM Vladimír Talla.

Od doby, co se Tadeášovo jméno objevilo na listině talentů, tak se nevyhýbá ani jiným trenérům, spíše jim dnes již nadbíhá. Jsou to pánové  Berezjuk, Dydyschko, Lanka, Jasný a další.  Např. Standa Jasný byl tím posledním, který s Tadeášem prováděl přípravu na letošním MČR mládeže po jeho prohrané partii v předposledním kole. A připravil jej velmi dobře. Na Vladimíra ale stejně nedá dopustit.

 

Jak jste vnímali přestup Tadeáše z „domovského“ TJ MSA Dolního Benešova do BŠŠ?

My, rodičové, jsme to brali jako ocenění dosavadních  Tadeášových šachových výsledků. Byla to pro nás pocta, že náš syn bude reprezentovat,  pro nás z okresního přeboru, „bohy“ z Frýdku J. A také i jako příslib a výzvu pro jeho další nejen šachový, ale i osobní růst.  Což po ročním působení Tadeáše v BŠŠ ukazují jeho výsledky na šachovnicích. Navíc nabídce hrát  dvě extraligy dospělých nešlo odolat.

Na druhou stranu se strhla značná revolta části tatíků mateřského klubu proti přestupu. Tu se podařilo s odstupem času a dlouhými rozhovory nad vínem (ve víně je pravda) rozfoukat a všichni pochopili, že jiná cesta, která by pomohla k výkonnostnímu růstu Tadeáše v této chvíli není.

 

Prospívá šachová hra Tadeášovi ve škole či osobním životě?

Tadeáš nekouří, nepije alkohol, nechodí na diskotéky, nechodí (kdoví?) za holkama,  ze školy nosí samé  výborné.  Musí trénovat šachy a na blbosti nemá čas: no, on si na ně taky někdy ten čas najde. Zase takový svatoušek není.

Ve škole zapojuje logiku do vyučování. Podle hlášení od jeho spolužáků dost často. Profesorský sbor už rezignoval. Ze šachu do života přenáší i zkušenost, že pokud vám soupeř nepodá ruku nemáte stále vyhráno. Je třeba bojovat do konce, jít cíleně za svou představou.

 

Mluvíte Tadeášovi do výběru turnajů?

V jeho pubertálním věku u něj nejde mluvit již do ničeho.

 

V letošní sezóně 2010/2011 Tadeáš dokázal získat svou první normu mezinárodního mistra, vyhrát MČR do 16 let, vyhrát MČR v rapid šachu do 16 let, získat mistrovský titul v Extralize dorostu, na MČR družstev v rapid šach juniorů, ve slovenské Extralize družstev – unese jeho hlava tolik úspěch?

Zemnící tyčí pro Tadeáše je jeho trenér GM Vladimír Talla.  Nechá mu pět minut na oslavy a tím celá paráda končí. Vzpomínáme na jeho reakci při Tadeášově letošní výhře na MČR: „Hmm, šlo to“.  Tadeášův cíl, šachový velmistrovský titul,  je  ještě hodně vzdálený a létat v oblacích, to by k němu nevedlo. A to si synek uvědomuje zatím moc dobře. I díky lidem (trenérům) okolo.

 

Kam až si myslíte, že to Tadeáš v šachu dotáhne?

Stane se velmistrem, vyhraje někdy MČR mužů, co by jste si přáli?

Co Tadeáše jednou bude, je těžké v jeho věku předvídat.

Na druhou stranu, živit se jen hrou v šachy, je strašně těžké a náročné. Že se jednou stane člověkem, který si bude moci před jméno připsat GM, tomu věříme. Ale nic se nestane, když tam to GM nebude. Že někdy vyhraje MČR mužů, to se  snad taky může stát. Není to důležité. Důležité je, aby jej šachy bavily a třeba i živily a mohly být jeho prací i koníčkem zároveň.

Rodičovská představa je taková, že Tadeáš by půl roku pracoval a druhý půl roku si hrál šachy. V naší šachové společnosti takové vzory má a ví o nich. Když to bude tak, že pracovat bude měsíc a po zbytek roku bude hrát šachy, nebudeme se taky hněvat. Až budeme v důchodu, budeme mu dělat sekundanty, nosit kufry  a vařit čajíčky J.

 

 

Tadeáš má často „peprný jazyk“, tak mu to můžete nyní trochu vrátit.

 

Jaké jídlo má Tadeáš nejraději?

Sní téměř všechno, oproti svému frfňavému bratrovi. Až na grilované ryby. To si vždy raději opeče svůj suchý chleba a zapije to kofolou (tu kofolu má po trenérovi). Nedělní míchaná vajíčka na másle na snídani nikdy neodmítne. Pije čistou bio vodu z bohuslavického obecního vodovodu (vrt 70m hluboký), fakt je dobrá.  Vypěstovaný reflex má za ty roky, co máma „peče“ v práci chleba a bere deputát, na chlebovou patku. A pak, když není patka, tak se dorve  kukuřičnými lupínky namočenými v plnotučném mléce. Velkou slabost má na Kinder čokoládky. Do zavazadla balíme v přepočtu tři na jednu partii.

 

Jaký je student ve škole?

Tadeáš je druhým rokem studentem šestiletého gymnázia J. Kainara v Hlučíně.

Ve škole funguje zatím bez individuálního studijního plánu. Vedení školy Tadeášovi neklade žádné překážky v jeho sportovních aktivitách, jen po něm požaduje výsledky. Student doposud vše zvládá levou zadní. Na vysvědčeních se objevují jen samé výborné.

 

Jaké má koníčky?

V prvé řadě šachy. V zimě neodmítne  nabídku na sjezdové lyžování. V létě odmítá jízdu na kole. Po tom, co musel s tátou a bratrem vyjet na vrchol Pradědu. Vyjel, ale byl nepříčetný. Obzvláště Tadeáš hoví ranním turistickým výšlapům na Lysou Horu J.  Je také knihomol. Velmi rád čte, jeho favoritem je fantasy literatura. V době, kdy vyhrával na základce soutěže, dostával za odměnu od pořadatelů poukázky na nákup knih v Knižním klubu. To pak z poukázky na tisíc korun, byl účet u pokladny podstatně vyšší.

Oblíbené má Tadeáš páteční nákupy s babičkou. Babička nemá již sílu v rukou ani nohou (90 let) a tak si bere vnuka cestou tam jako druhou berličku (nářečím-kryku, říká mu, ty moje kryko  J) a cestou zpět jako nosiče nákupu. Babka totiž za tuto službu platí málem zlatem. Na druhou stranu, co má s tím důchodem dělat, že?  A tak si tento kšeftík syn hlídá.

 

Co děvčata – kouká po nich?

Až se mu mlží brýle. To, že kouká po holkách poznáme při nástupu do koupelny poté, co ji navštívil Tadeáš.  Samá drogérka. Na trénink s Vladimírem Tallou však nepoužívá  žádnou kosmetiku. Ani se neholí. Zajímavé…. Když jej táta sekundoval vloni na podzim v OPEN Tatry, tak se před Zsofií Edés naparoval jako páv a otce zapíral, nehlásil se k němu J.  A když otec s ní prohrál, předváděl se před dívčinou při rozboru ještě více.

 

Pomáhá doma s úklidem či na zahrádce?

Je celý nadšený vynášením odpadkového koše J.  To je jeho džob. Ale až po mírném násilí ze strany rodičů. Trochu více násilí potřebuje, když má sekat trávu na zahradě - jednou to nestartuje, podruhé není benzín a potřetí je tupý nůž na sekačce. Nakonec to řeší vysokým sečením, aby dílo mělo spád a mohl rychle opět zasednout k šachovnici. Když ale potřebuje pomoci strejda, co bydlí vedle, může se ochotou celý zpřelámat. On strejda negriluje ryby, ale maso J.

Objektivně ale musíme přiznat, že co se týče svého pokoje, vyložený „bordelář“ to není. Šachové knihy má pěkně srovnány, za to s oblečením se nemazlí, dveře skříně musíte někdy přitlačit nohou, aby to nepovypadalo.

 

Do kolika hodin spí v sobotu?

Jako správný šachista velmi, velmi dlouho. Když má prostor tak i do třinácti hodin. Chudák za to ale nemůže. Trochu za to může Tadeášův starší bratr. Okoukal to od něj. Aby jej náhodou nerušil, tak spolu drží basu.

 

Půjde do tanečních?

Co se v poslední době začíná naparovat v sakách a košilích svého bratra a otce, když mu dojdou jeho svršky, věříme, že nebude zbabělec a do kurzu se přihlásí dobrovolně. Na škole, kterou navštěvuje, je tradicí, že čtvrťáci (šestileté studium) chodí jako celá třída do tanečních. Tadeáš má velký J vzor ve svých rodičích, kteří se na stará kolena účastnili několika kurzů tanečních pro dospělé,  pořádané v místním vesnickém sále. Tak si o tom můžeme povykládat (i s fotkami) za rok a půl.

 

Prozradíte na Tadeáše něco, o čem by raději pomlčel?

On Tadeáš je někdy takový až moc skromný a nechce se předvádět J. Snad nový reprezentační trenér mládeže, pan David Kaňovský, z něj něco dostane.

Pro čtenáře, kteří jej znají bude určitě překvapením, že Tadeáš ještě před rokem navštěvoval lidovou školu umění (lidovku). Tady lehce zvládal nejprve hru na zobcovou flétnu a následně na klarinet. Než se plně vrhl na šachy, zdálo se, že z něj bude skvělý muzikant. No, možná při OPEN Teplice 2012 bude dělat doprovod zpěvákovi Tadeáš.

 

Blažena a Rudolf Kriebelovi

17.6.2011