MČR mládeže 2011 - rozhovor se "zlatým" Tadeášem Krieblem

Byl jsi s umístěním MČR do Hotelu Dlouhé Stráně v Koutech nad Desnou spokojený?

Alespoň co se mě týče, lepší být nemůže. Předchozí dějiště, Seč u Chrudimi, se s Kouty nemůže srovnávat (při vší úctě k organizátorům). Jídlo sice nebylo jako doma od maminky, ale asi už jsem moc rozmazlený.

Co rodičovský doprovod, není to trochu svazující? Nebo naopak to je pro tebe motivační se před rodiči vytáhnout.

V partiích hraji sám za sebe, maximálně za družstvo, takže o vytahování se před nimi nemůže být řeč. Většinou jsem měl na pokoji klid, když rodiče poletovali po okolí, čili jsem příliš svázaný nebyl. Samozřejmě, byly i chvíle, kdy mi byli nepříjemní, avšak k úspěchu se nedá dojít jenom přes růže, takže to byla svým způsobem příprava k partii !

Jaký jsi měl sportovní cíl?

Jednoduchý – vyhrát. A to nehledě na průběh partií a konečný výsledek, první místo mi bohatě ke štěstí stačilo.

A jaký cíl měli rodiče ?

Možná by bylo lepší zeptat se jich osobně, ale myslím, že turnaj pro ně byl trochu dovolená, trochu nervy – často slyším, že je mnohem těžší hru sledovat než hrát, to nemohu potvrdit ani vyvrátit – o konkrétním cíli nic nevím, soustředil jsem se na svůj.

Nechyběl ti na mistrovství tvůj osobní trenér GM Vladimír Talla. Nebo jste to řešili nějak technicky? S kým jsi se tedy připravoval?

Několikrát jsme se bavili po Skypu, ale plně se mi věnoval Sergej Berezjuk. S mým osobním trenérem to byl jen velmi hrubý koncept.

Úlohu hlavního favorita jsi splnil, ale pověz nám, nebylo to nepříjemné, být jasným favoritem?

Psychické břemeno mi velký problém nedělalo, spal jsem docela dobře (na Mistrovství EU, kde jsem nebyl hlavním favoritem, jsem před posledním kolem usnul až kolem třetí ráno). V průběhu turnaje jsem pochopil favoritovu výhodu, soupeři hráli při zdi a v mnoha partiích jsem musel odmítat remízy (z mé strany nepřišla ani jedna nabídka).

Velmi by mě zajímalo, co se ti odehrávalo v hlavě po porážce v 8. kole. Přeci jenom vést turnaj od 1. kola a v závěru takové klopýtnutí, to zatřese snad s každým.

8. kolo se vůbec nepovedlo, špatně sehrané zahájení, a když soupeř nezahrál úplně nejlépe, ještě chyba v propočtu a bodový náskok je pryč. V takové situaci se nedalo dělat nic jiného, než to hodit za hlavu – což se během 2-3 hodin po partii povedlo – a vyhrát další partii. O nic jiného jsem se nestaral, jen o výhru další partie.

A teď naopak, co se rojilo v hlavě po podepsání vítězného partiáře z posledního kola? Měl jsi předem přesně spočítáno, že v případě rovnosti bodů budeš mít lepší pomocné hodnocení a zlato je doma nebo jsi se s tím před 9. kolem nezatěžoval a nechal jsi to osudu.

Pořád jsem měl nejlepší výchozí pozici, solidní náskok na pomocné hodnocení na jednoho a velký náskok na druhého pronásledovatele. Když jsem sednul za šachovnici, věděl jsem, že partie půjde příznivým směrem – soupeř nevypadal dvakrát odhodlaně. Chvíli po začátku remizoval Jirka Musil s Martinem Fargačem, takže zbýval Tomáš Kraus. Před partií ani v průběhu partie jsem se počítáním nezatěžoval a jenom se soustředil na vítězství – v partii šlo víceméně jen o to, jestli uplatním svou převahu, protože jsem rychle získal pěšce. Po skončení jsem si myslel, že Tomáš má na mě jen malou ztrátu, počítání buchholze byla studená sprcha, protože mi vycházel o půl bodu horší (mí soupeři hráli velmi špatně). Pak se mi rozsvítilo, podíval jsem se na tabulku a viděl, že na něj mám náskok o bod větší, než jsem myslel původně, což by pro mě mělo znamenat vítězství o půl bodu na pomocném hodnocení. A oficiální výsledky moje kalkulace potvrdily.

Být mistrem je určitě úžasné, ale Tadeáši upřímně, nepolšihával jsi trochu po MČR juniorů, které je asi trochu prestižnější?

MČR juniorů jsem chtěl hrát, ale Brazílie pro mě byla větší motivací. Zvolil jsem proto cestu nejmenšího odporu, v Juniorech bych musel vynaložit mnohem větší úsilí s mnohem nejistějším výsledkem.

Zúčastníš se Mistrovství světa mládeže, které bude v Brazílii (Caldas Novas, 17.-27.11.)?

Samozřejmě, pokud nenastane nějaký nevyřešitelný problém, tak se zúčastním.

Bez vytáček, jaké umístění na MS tě uspokojí?

Mohl bych začít tím, že nebudu hrát jako na houpačce (výhra prohra výhra prohra) a umístím se před svým nasazením. Hezká by byla Top 20.

A teď se přiznej, jaká tě čekala po „zlatém“ MČR odměna od rodičů?

Přiznám se, žádná nebyla . Letenka do Brazílie je mnohem lepší. Ale babička upekla bábovku, za to ji musím pochválit, jen se po ní zaprášilo.

Na jaký turnaj se nyní těšíš a proč?

Těším se na nejbližší turnaj – na uzavřený turnaj Pobeskydí. Soupeři budou ratingově o dost silnější a nebude to lehké, bude to výzva. Navíc pravděpodobně budu mít pokoj a klid od rodičů.